Pověsti strašidýlka Edíka

1. Železná panna

Ta jenž tu stojí, je Železnou pannou – krutým spravedlivým duchem je, jenž již dlouho bdí nad úctou a dobrými mravy  po celý čas města Českých Budějovic až do dnešních dnů.

Těm jenž bylo málo lámat za zradu, krádež, nevěru či mord kolem, lít jim do hrdla olovo či ztrestat je nějakým jiným častým středověkým trestem, život v právu uzmula sama železná panna, figura z necitelného železa jenž byla samý nůž a hák….

Odsouzenci však nebyli svíráni do jejích útrob jako do pouzdra smrti, železná panna zabíjela obětím – vysunula se z přístěnku ve zdi, sevřela odsouzence a ten v zápětí vykrvácel z kopy ran, neboť z těla panny se vynořily dýky a nože a železné ostny….

Dnes velké štěstí máš, kdy potkal ses jen s přízrakem.

Ten život Váš tak křehký se zdá….

pověst delší si řekneme u bludného kamene…

2. Bludný kámen

Není radno být dívkou nevěrnou a zrádnou…. V Českých Budějovicích žila dívka, jenž si vyhlédla mládence, který se do ní  zamiloval a počestně s ní mínil žít, ale ona byla prohnaná potvora nedbající dobrých mravů…

Však do cesty né náhodou se jí sám ďábel postavil  a za své hříchy pykat měla….

Krásný mastmi vonými ovoněný milenec se jí ďáblem zjevil, až když dokonáno bylo vše z jejích představ, kde se zarděl i sám pekelník…. Pak odhalil svou pravou tvář a sebou chtěl ji odnést.

Plakala a slybovala rozkoše mnohé a další, ale pekelníka neodměkčila, pak ani duši svého milého neváhala nabídnout, výměnou za tu její. Pekelník pod vidinou získání duší dvou (pustit ji samozřejmě nechtěl) prohnaně na dohodu, že se na zítří výměna provede přistoupil….

Na druhý den se dívka jenž korzovala s mládencem po náměstí, přímo vrhla kolem krku pekelníkovi z radosti nad svou vynalézavostí…. Leč čert natěšený snadným ziskem dvou duší, se zapomněl vonnými mastmi ovonět a pekelný sirný smrad ho mladíkovi stačil ukázat, kdo to před ním stojí…. Požehnal se rychle křížem, aby pekelníka od sebe odpudil…ten se jen zašklebil a rovnou propadl s nevěrnicí do pekel….

Na náměstí zůstala v zemi díra, která byla cítit sirným pachem.

Zaznamenáno je, že mládencův problém byl tedy vyřešen,  ale nemalé problémy nastali městu a obyvatelům města Českých Budějovic.

Do té díry totiž postupně a to v průběhu pouhých několika dnů napadal nemalý počet místních občanů.

Ta díra do pekel ale kolemjdoucí přímo přitahovala a nebyla v tom jenom zvědavost. Jakoby z ní z podzemí vanulo nějaké mocné kouzlo, které hříšníky vábilo, jako za tmy plamen svíčky noční můry. Stejně jako můry do plamenu svíčky, spěchali hříšníci vstříc záhubě.

Někteří dle tvrzení očitých svědků spadli střemhlav.

Někteří se zvědavostí nakláněli až přepadli.

Některé opatrnější náhle stáhla dolů červená černými chlupy porostlá ruka s drápy na prstech, která se z díry vynořila a chytla zvědavce za nohu.

Radnicí byli vysláni dělníci, aby díru zasypaly.

Přivezly dvacet věder štěrku,

Později 14 trakařů štěrku

1 povoz plný štěrku,

jeden povoz tentokráte kamení,…

Jeden konšel navrhoval díru ponechat, protože zpráva o ní se jistojistě roznese, do města přivábí zvědavce ze širokého okolí a ti při svém pobytu nejen pohlédnou na jinde nevídanou pozoruhodnost, ale využijí služeb hostinců navštíví ševce a krejčí a peníze utratí i za další služby v jiných provozovnách, což městu ponese prospěch. Jeho modernistický názor však předběhl řadu století a nesetkal se s pochopením…..

Pak padl moudrý návrh aby byl do města pozván poustevník, který sídlil ve skalinách u řeky Vltavy….. Ten svatý muž ku pomoci opravdu přispěchal, kámen nesl s křížem vyrytým a neochvějně přistoupil k díře pekelné z níž se valil sirný dým a hlomoz odporný se z jejích útrob ozýval….

část přihlížejícího davu omdlévala, mnozí se dali na útěk, příliš tedy nevíme, jak se světci podařilo dílo pekelníkovo zneškodnit.

Kámen jenž poustevník položil na díru padl do ní jako ulitý. Pokropil jej i celé okolí svěcenou vodou a od té doby je brána z Českých Budějovic do pekel uzavřena….

Neradno si však zahrávat a kámen pokoušet….

Kdo na bludný kámen šlápne, 3 dny se z města nedostane….

Kdo ho překročí, ten v ulicích zabloudí…

Je místem kam padla hlava posledního odsouzence, kterého na náměstí sťaly (na místě kašny stálo popraviště)

Kdo bude přimět aby na kámen šlápl a udělá to, bude mít nadosmrti toulavé boty…

Kdo toho člověka přinutil se však dostane do moci kamene a ten jej k sobě připoutá a ve městě zůstane…..

3. Pohřební vůz

V tomto místě na ovocném trhu u Černé věže měl přístřeší pohřební vůz jenž vozil nebožtíky k poslednímu odpočinku….

Stávalo se, že tu stál celé dny nečinně…

Leč v noci, když zvon odbil jedenáctkrát, vyjel vůz do temných Budějovických uliček a rachotil tam podlážděních, skřípěl a sténal až do samé půlnoci… každý tehdy obcházel ta místa obloukem nebo´t se říkalo, že se na pohřebním voze projíždí sama zubatá….

Poťouchlý švec se tehdy vysmíval a projet se chtěl….počkal  až měsíc v úplňku bude, aby dobře viděl , i když několik párů piv na kuráž mu stejně zrak mírně zakalilo….

Chvíli tady obejdoval a když se mu zdálo, že je jedenáctá již na spadnutí usedl na kozlík….

Ozval se první úder hodin, druhý, třetí čtvrtý, pevně se chytl, až pohřební vůz vyrazí… desátý, jedenáctý…. A když dozněl…..

Nic se nestalo, chvíli ještě okouněl a pak slezl a šel vystřízlivět domů…

Nutno ještě podotknout, že se lidé noční jízdy pohřebního vozu nedočkali, usoudilo se, že švec vůz nějak rozbil! A pověst upadla v zapomnění….

4. Kamenná žába

Snad všichni Budějovičtí znají kamennou žábu, ale málokdo ví, že její duch zde obchází a stále čeká….

Stará čarodějnice jenž měla žábu – symbol ve štítě své chatrče jí zaříkáním a mordem nevinného člověka vdechla prý tenkrát život…

Tehdy pod ni ukryla velký zlatý poklad jenž žába měla navždy chránit a ty jenž poklad chtěli do pekel přímou čarou posílat….

Když ale statečnost a láska – tak jak už to i v pověstech bývá zvítězila nad zlými kouzly a poklad byl objeven, kamenná žába selhala ve svém poslání a její duch zde bude dlít snad až do konce věků….

Tenkrát se prý ze štítu kamenná žába ztratila a nikdo ji v pravdě nehledal…

Když dominikánský klášter zakládali a mohutné jeho zdi stavěli, objevila se znovu…. Jako tajemný noční ničitel. S hrůznou silou tehdy schována pod základy zdi protáhla své bradavičnaté tělo a zeď mohutnou v trosky spravila….

Než ji po mnoha pokusech  o opravu zdi objevili připisovali její řádění snad samému ďáblu a možná, že nebyli daleko od pravdy…

Pak ji zahlédli a netvora se děsili….

Silným zaříkáním ďábla a notnými žejdvemi svěcené vod ji však opět do kamenné podoby uvrhly a ničitele se tak zbavili.

Nevěděli co s ní, báli se ji zničit a tak na památku svízelů, jenž žába přinesla a snad trochu i z bázlivé úcty usadili žábu do stěny kláštera…

A ona žije dál…. Žába nenápadně, každý rok o kousíček zalézá do zdi, až se jí podaří zalézt úplně, kostel spadne a žába z jeho sutin opět zmizí, aby mohla……..

Možná si to žába  přeci jen rozmyslela, neb si mnozí všimly, že nenápadně leze nahoru…. A až doleze na nejvyšší místo bude prý konec Světa…

No tak nevím co je lepší….